"Budeš-li mít šanci Minuto, tak jí pomoz. Nesmí tě nikdo vidět." řekla žena čaroděje.
"Ano, má paní. Ale nevím, co se s ní stane, když procítí ten pocit až vejde do našeho světa.
"Přesně tak, musíš jí pomoci.Já ti věřím, že to dokážeš."
"Děkuji....Za vaši důvěru."
O několik metrů ležela Kara, na stole pokrytým peřím s modročervenými konci. Vše co si říkaly, slyšela. Pootevřela oči. Zamrkala, aby se jí oči zaostřily. Chtěla vstat, jen jí drželi kořeny stromu. "Ááá." zařvala "Pusťte mně!"
"Neboj se. To jsem já, Tamish." řekla Minuto.
"Ale…ty jsi přece-"
"-Pes? Jasně, ale tady ne." otočila se k ženě "Myslím, že bychom jí měli probudit. Jinak se s tohoto snu zblázní."
"Ano, ale-" odvrátila oči na Karu. "-ale musím jí dát nejdřív-počkej.."
Šla ke trojhranné truhle. Otevřela ji. V ní se třpytil osmihranný krystal. Opatrně ho vzala a přikročila ke Kaře. A Zapnula jí to kolem krku. Když Kara uviděla tu třpytivou nádheru, zablýskaly jí oči radostí.
"Tak a teď se vzbuď." řekla žena.
"Jak to mám udě-" než to dořekla začala se ztrácet a padal s ní nádherný třpytivý prach, který pomaloučku padal na podlahu.
Kara se probudila v pokojíku u babičky. Myslela si, že to byl další hloupý sen. Ale najednou si vzpomněla, že dostala ten přívěšek od ženy. Sáhla si pod krk a opravdu ho tam měla. Vstala. V tom někdo zaťukal na dveře, lekla se a strčila si ten přívěšek pod svoje pyžamový triko.
"Pojď už snídat." vešla mezi dveře.
Než se zpamatovala byla už pryč. "J-o-JO." nechápavě odřekla. Jako každý ráno chodí do koupelky, tak i u babičky.
"No, kde vázneš?!" zavrtěla babička hlavou. "Už jsem myslela, no radši nic." odvrátila. A podala jí talíř se snídaní.
"Chleba s máslem?"
"A? Normální snídaně. Holka tady si na venkově a ne v nóbl kuchyni."
"To není normální snídaně. Ty mě chceš udusit?!" uraženě utekla z kuchyně za Tamish.
"Tamish? Seš tu?" zvolala. Ale nikdo neodpověděl. "Haló." se strachem si vzala jiné mládě. Začala ho na klíně hladit. Jen na co myslela byla Tamish. Zničeho nic se v koutu sklepa otevírala brána. Z té brány se vyklubal stín, začal se přibližovat. Chtěla volat babičku, ale to radši ne. Ztvárňovala se až uviděla. "Tamish?" Bylo to zase to roztomilé štěňátko.
"Děje se něco?" promluvilo.
"C-Cože! Ty umíš mluvit? To nemůže být možný."
"A co nemůže být možný? Že mluvím? No já mluvím, ale lidé slyší jen štěkot.
"A jak-"
"Jakto že to slyšíš jen ty? Jednoduchý. Ty tvoje sny. A myslím, že má paní měla pravdu. Musím ti pomoci. A s čím? Přece… Abys vše měla vysvětlený co se děje. Jo. A jestli mi budeš chtít dát vodítko, tak s tím nepočítej. Budu poslušná - radši." dořekla.
Daus a nelly | 
no slusnyhezka fantazije hm pobavil jsem se...